Metody sběru
Napsal: 05 kvě 2010, 17:57
Starý příspěvek od Honzy:
Individuální sběr
Individuální sběr je sběr bez použití speciálních pomůcek. Při tomto sběru můžeme využít všechny své znalosti a prohlížet nejrůznější místa na kterých se hmyz vyskytuje.
Pravděpodobně nejčastějším způsobem je sběr brouků pod kameny, větvemi, kusy kůry, padlými kmeny apod. Prohlížíme jak místo pod předmětem, tak i jeho spodní stranu. Obracíme kameny na okrajích polí, podél polních a lesních cest, na stepích, skládkách atd. Plochých kamenů můžeme s úspěchem používat jako pastí. Položíme-li jej např. na hromadu kompostu či trusu, můžeme pod ním za několik dní najít druhy, které pod kamenem hledají úkryt. Umístíme-li kámen např. na mraveniště, a to jak do jeho okrajových partií tak na vrchol, po několika dnech pod ním můžeme sbírat myrmekofilní druhy, kterým kámen poskytl přirozený úkryt. Je možno tak nasbírat myrmekofilní druhy, které je jinak možno zjistit především v průběhu zimy, kdy se koncentrují hluboko v mraveništi.
Především na stepích, nebo na okrajích polí rozhrabáváme trávu, drny nebo hlušinu a pod ní hledáme ukrytý hmyz. Vhodné je trávu vytrhávat a holá místa pozorně prohlížet. Opět nám pomůže, když obnažené místo lehce udusáme rukou. Tím je hmyz nucen opustit úkryt. Dbáme však na to, abychom nepoškodily vzácné a chráněné druhy rostlin.
Při exkurzi na lokalitě prohlížíme osluněné listy různých stromů, keřů, nebo bylin, kmeny poražených, nebo padlých stromů, hledáme i volně pobíhající hmyz po zemi, vhodné jsou především lesní a polní cesty, volné a obnažené plochy v travnatých biotopech atd.
Prosívání
Prosíváním získáme především terestricky žijící druhy, resp. druhy muscikolní, humikolní, nidikolní, a také druhy ze stromového a keřového patra, které se dostaly na zem např. při silném větru.
Prosívat se dají prakticky veškeré organické materiály na které při exkurzi narazíme. Prosívat je možno v průběhu celého roku. Nejbohatší jsou však prosevy především v jarních a podzimních měsících, kdy je dostatek vlhkosti. Můžeme prosívat například zastíněné lesní prohlubně, větší porosty mechu, hlubší vrstvy listí, větší kupy sena, či slámy, shnilé stromy, houby, výkaly apod. V letním období, při déletrvajícím suchu, hmyz hledá vlhká místa a tam se zdržuje. Můžeme především prosívat malé, či větší pařezy jejichž podzemní část podléhá hnilobným procesům. Ve vyprahlé krajině můžeme také hledat hluboké lesní prohlubně, zastíněné břehy větších, či menších toků atd.
Sklepávání
Touto metodou sbíráme hmyz žijící v keřovém a nižším stromovém patře. Jde o hmyz, který se zde vyvíjí, nebo je zde jen náhodně. Pro sklepávání potřebujeme sklepávadlo , které je v nabídce entomologických firem, případně si jej můžeme vyrobit svépomocí. Jde většinou o plátno rozprostřené na koncích, do kříže spojených trubek, či tyčí – tzv. americké sklepávadlo. Použít také můžeme sklepávadlo deštníkovité – plátno rozprostřené na konstrukci deštníku, nebo síťové – jde o pytel z tkaniny umístěný na kruhové konstrukci, blízké smýkací síti avšak s větším průměrem.
Sklepáváme větve stromů, keře i nižší rostliny, včetně suchých větví. U stromů a keřů je vhodné, aby bylo sklepávadlo co největší (délka strany plátna 100 a více cm). Sklepávadlo umístíme pod větev a tvrdší větví, nebo gumovou paličkou udeříme krátce a prudce do větve, nebo kmínku. Vhodné je udeřit 2x ihned po sobě. Řada druhů se drží silněji, jiné se zachytí cestou do sklepávala např. listu, či větve. Při sklepávání je nutné sklepávadlem neustále třást, abychom hmyzu znemožnili rychlé opuštění plátna. Dbáme však na to abychom rostliny sklepáváním nepoškodili. Sklepávat můžeme prakticky každý strom, nebo keř.
Při sběru fytofágního, nebo florikolního hmyzu (nosatci, mandelinky apod.) hledáme živné rostliny jednotlivých druhů a ty sklepáváme. Jde většinou o byliny. K tomu nám postačí i menší sklepávadlo popř. síťka.
Sklepávat můžeme od jara do podzimu, přičemž především jarní období je na klep velmi bohaté. Nejlepší je sklepávat v dopoledních, podvečerních a nočních hodinách, před bouřkou, nebo po ní. Bohaté úlovky jsou např. při sklepávání konifer, kvetoucích stromů, nebo keřů. Velmi zajímavý je sklep větví, které jsou nad vodní hladinou, nebo např. nad hromadou kompostu.
Smýkání
Smýkáním získáváme hmyz sedící na bylinách, nebo menších stromech a keřích. Smýkat můžeme v průběhu celého vegetačního období.
Pro sbírání hmyzu žijícího na bylinách používáme nejčastěji smýkadlo. Skládá se z rámu (rám je silnější než u síťky na motýly) a pytle (tvar rámu může být např. kruhový, i trojúhelníkovitý apod.), jehož délka se rovná asi dvojnásobku šíře rámu. Pytel je nejčastěji ušit z bílého plátna, nebo monofilu. Při smýkání tužší, nebo trnité vegetace je vhodné pytel chránit. Osvědčuje se především druhý, silnější pytel, který chrání jemnější tkaninu a je upevněn na stejném rámu. Švy pytle se nesmějí třepit, proto jsou prošité dvojitě.
Smýkací pytel i s rámem připevníme na tyčku sloužící jako rukojeť tak, aby se nám při smýkání nezavírala, ani neotáčela. Smýkačku držíme před sebou a máváme jí sem a tam kolmo na vegetaci a při tom opisujeme pomyslnou osmičku. Velmi důležité je síťkou neustále mávat, i když právě nesmýkáme, protože hmyz se jí snaží rychle opustit.
Smýkáme na loukách, stepích, na okrajích polí, na skládkách, podél cest, na ruderálech, přičemž nejvíce hmyzu se zdržuje v podvečerních a nočních hodinách na bylinách rostoucích na podmáčených loukách, v bažinách, nivách řek a potoků, v pobřežních porostech apod.
Pokud smýkáme lokality s výskytem vzácných, nebo chráněných druhů rostlin, smýkáme co nejopatrněji. Nasmýkaný materiál můžeme vybírat přímo na místě, nebo jej umístit do plátěného sáčku a vybrat pomocí xeroeklektorem (viz. Výběr hmyzu z nasbíraného materiálu). Nejvíce hmyzu se zdržuje na vegetaci v dopoledních, podvečerních, nočních hodinách, před bouřkou a po ní. Po silném větru smýkáme byliny pod stromy. Tím získáme druhy ze stromového patra, které vlivem větru spadnou na zem a zdržují se na rostlinách pod nimi.
Sběr pod kůrou stromů
Pod kůrou sbíráme především arborikolní, ale také humikolní druhy brouků. Hledáme poškozené, nedávno poražené, nebo odumřelé stromy s kůrou (dub, buk, topol, smrk, borovice ad.). Poklepáním na kůru můžeme zjistit zda dochází k odlupování kůry, nebo zda je pod ní menší dutina. Po odloupnutí kůry pozorně prohlížíme kmen i vnitřní stranu kůry. Kůru se snažíme odloupnout co nejopatrněji, aby se hmyz, který sedí na její spodní straně rychle nepustil a nespadnul do podrostu, kde se pak velmi obtížně hledá. Je proto dobré kůru ihned po odtržení přemístit např. nad síťku, nad igelitovou plachtu, nebo sklepávadlo.
Pokud je pod kůrou větší množství detritu, nebo drobných pilinek od podkorního hmyzu je nejvhodnější tento materiál prosít. Abychom sebrali co nejvíce tohoto drobného materiálu můžeme jej smést do prosívadla košťátkem, nebo štětcem. Pokud je nemáme, můžeme je nahradit např. stébly trávy, které svážeme do snopu a měkčí část použijeme jako smetáček. Pokud je pod kůrou dřevo již trouchnivé, nabíráme jej rukou, nebo si opět můžeme pomoci např. hrabičkami. Takto naloupané dřevo házíme do prosívadla a prosijeme.
Sběr vodního hmyzu
Ke sběru vodního hmyzu nám poslouží kuchyňské síto, nebo síťka z mlynářského hedvábí (na vodě nezplihne, voda se v ní nezadržuje a rychle protéká oky). Hledáme mělčí i hlubší tůně hojně zarostlé vodními rostlinami, okraje rybníků s hustou vegetací apod. Sítem, nebo síťkou kroužíme ve vodě mezi rostlinami. Rukou při tom opisujeme pomyslnou osmičku. Hmyz s kousky rostlin nám uvízne v síti. Takto nasbíraný materiál musíme důkladně prohlédnout, protože ve vlhké změti rostlin se hmyz velmi snadno přehlédne. Nejlépe je tento materiál rozprostřít např. na igelitovou plachtu a pozorně prohlédnout. Jak dochází k pozvolnému vysychání, hmyz tento materiál pomalu opouští.
Řada druhů žije v tekoucích vodách na dně v písku, pod kamínky, na kořenech stromů, nebo větvích a kmenech padlých do vody. Vhodné jsou především toky s písčitým, nebo štěrkopískovým dnem. Vodní hmyz můžeme sbírat tak, že prohlížíme spodní strany větších kamenů ležících na dně, nebo tak, že hrabičkami rozhrabáváme dno a vyplavený detrit sbíráme do síta, nebo sítě, kterou umístíme asi jedem metr po proudu. Pokud umístíme síť příliš blízko, dostane se nám do ní větší množství písku a hrubších nečistot ze dna. Výběr hmyzu je pak velmi komplikovaný. Těžší materiál rychle klesne a nám se do síta dostanou jen drobné úlomky větviček a detrit společně s brouky. Takto nasbíraný detrit opět pozorně prohlížíme. Podobně postupujeme i při sběru brouků sedících na kořenech rostoucích ve vodě, větvích nebo kmenech spadlých do vody. Rukou nebo košťátkem opatrně omýváme povrch větví a vyplavený detrit opět sbíráme do připravené sítě, resp. sítka. Takto omýváme především spodní stranu větví, kde se zdržuje největší množství brouků. Bohatých úlovků lze dosáhnout např. vymýváním vzdušných kořenů olší.
Sběr na výkalech
Množství hmyzu (koprofágní druhy) se vyskytuje na výkalech obratlovců a samozřejmě i v jejich těsné blízkosti Hledáme především výkaly hovězího dobytka, koní a vysoké zvěře, které hmyz nejčastěji vyhledává. Prohlížíme jak výkaly čerstvé tak starší. Exkrementy můžeme rozhrabávat vhodným nástrojem (připravenou větvičkou, klacíkem, pinzetou apod.) a hmyz vybírat buď ručně pinzetou, nebo exhaustorem (exhaustor s balónkem, nebo foukací exhaustor , nebo je dokonce prosít. Při prosívání čerstvých výkalů však dojde ke značnému znečištění prosívadla. Prohlížíme i místa v těsné blízkosti výkalu a také hlínu, či trávu pod ním. V lesích a na lesních světlinách hledáme drobné i větší výkaly vysoké a černé zvěře. Můžeme je opět rozhrabávat připravenou větvičkou, nebo výkal i s detritem pod ním nabrat do prosívadla. K tomu je vhodné použít lopatku, nebo hrabičky. Často se právě pod výkalem, nebo v jeho těsné blízkosti vyskytuje velké množství druhů. Stejně postupujeme i u ostatních výkalů.
Především v jarních měsících můžeme sbírat na výkalech při vstupech do nor některých savců. Prohlížíme, nebo prosíváme vstupní prostory do nor lišek, králíků, syslů atd. Především syslové po dlouhé zimě strávené v přítmí své nory reagují na první teplé dny zvýšenou aktivitou a velmi často tak nacházíme jejich výkaly při vstupu do nory. Právě v tomto období (konec března až začátek května) je nejvhodnější nory syslů prohlížet.
Sběr na mrtvolkách zvířat
Na mršinách sbíráme především karnivorní druhy. Výskyt některých druhů na mršině nemusí však nutně ukazovat na jejich původní stanoviště. Mršina láká hmyz z velké vzdálenosti a tak se zde objevují druhy i ze zcela jiných biotopů a lokalit. Přítomnost zdechliny na lokalitě může velmi ovlivnit druhové spektrum druhů na sledovaném území. Takové údaje jsou vhodné především inventarizaci druhů (viz. úvod).
Velké množství druhů brouků se živí na uhynulých zvířatech přímo, či nepřímo. Část druhů se živí masem, část zde loví živočichy, kterým mrtvolka slouží jako zdroj potravy. Sběry provádíme na mršinách různého stupně rozkladu a v průběhu celého roku. Mršinu prohlížíme a hmyz sbíráme buď pinzetou, nebo exhaustorem. Není vhodné nasávat brouky do exhaustoru ústy. Používáme buď exhaustor s balonkem, nebo foukací exhaustor . Stejně jako u výkalů pozorně prohlížíme i nejbližší místa kolem mrtvolky a pod ní. Opět je vhodné místa pod mrtvolkou a v nejbližším okolí prosít.
Pokud mršina leží přímo na zemi, mnoho jedinců se ukrývá v trávě, či v horní vrstvě půdy pod ní. Při sbírání nám pak množství druhů unikne. Proto je velmi účinné přemístit mršinu na větší igelitovou folii. Brouci pak zůstávají na igelitové folii pod mršinou a snadněji se loví. Po několika dnech, když přijdeme k mrtvolce, nejprve ji prohlédneme, pak opatrně vyklepeme na igelitovou folii a brouky sesbíráme exhaustorem. Další možností je umístění mršiny na malou kupku sena, překrýt ji trávou a zatížit kamenem (to je vhodné především u mršin menších zvířat). Po několika dnech trávu, resp. celou kupku prosejeme.
Noční lovy
Jde o metodu sběru, kdy sbíráme na sledovaném území v podvečerních a nočních hodinách. V průběhu dne, kdy se po lokalitě pohybujeme si pozorně všímáme vhodných míst, která by bylo možné navštívit v noci. Hledáme především staré plodnice hub, staré a usychající stromy, stromy s mízotoky, dutiny, nebo i hnízda sršní. Tato místa pak navštívíme v nočních hodinách a prohlížíme je pomocí baterky. Lze předpokládat zjištění odlišného druhového spektra na rozdíl od sběrů prováděných na těchto místech v průběhu dne. Je pravděpodobné, že takto nalezneme druhy, které jinou metodou sběru nelze sbírat.
Vyšlapávání
Velmi populární a často používanou metodou je vyšlapávání při kterém sbíráme především hygrofilní a humikolní hmyz hledající úkryt v bahně, vlhké hlíně, jílu, nebo písku. Vyšlapávat se dá téměř na každém vlhčím místě. Vhodné jsou především bažiny, okraje rybníků, řek, podmáčené louky apod. Vyšlapáváme i v místech s hustou vegetací. Tu si samozřejmě před samotným vyšlapáváním můžeme vytrhat, protože v místě bez vegetace se hmyz snadněji vybírá.
Při samotném vyšlapávání postupujeme tak, že vybereme vhodné místo a to pomocí holínek, nebo jiné obuvi zašlapáváme. Nešlapeme však příliš silně, abychom hmyz nepoškodily. Je vhodné si zašlapat jen menší plochu, na které utíkající hmyz snadněji chytíme. Je nutné však několik sekund, nebo dokonce minut sečkat. Hmyz ne vždy ihned zareaguje na změněnou situaci a úkryt často opouští až po určité době. Vyšlapávat můžeme i mechy, tlející látky, vlhké listí apod.
Vyplavování
Na podobném principu jako vyšlapávání pracuje i vyplavování. Stejně jako u vyšlapávání narušíme hmyzu jeho přirozený úkryt, popř. mu znemožníme přívod vzduchu. Tuto metodu můžeme využít téměř všude, nejčastěji však na bahnitých, jílových, hlinitých i písečných březích stojatých i tekoucích vod. Rukou, nebo nějakým kelímkem nabíráme vodu a poléváme obnažená místa. Na místa, kde není dostatek vody si přineseme vodu z domova. Polévat můžeme i obnaženou hlínu, nebo nejrůznější bahnitá koryta na polních cestách, v lesích apod.
Při polévání voda vtéká do drobných štěrbin a otvorů, které hmyz velmi rychle opouští. Utíkající hmyz sbíráme exhaustorem. Můžeme takto polévat i mechové porosty, nebo mechem porostlé kameny. Poléváme i kameny přímo ve vodě, jejichž neponořená část je porostlá mechem.
Náplavy
Velice specifickou metodou sběru je náplav. Nejčastěji se s ním setkáme na jaře, resp. na konci zimy a v nejranějším počátku jara, kdy taje sníh a vzniká "velká voda". Ta při své cestě strhává humus, úlomky větviček, trouch, kousky šišek, suchou trávu, zkrátka všechno bylo ukryto pod sněhovou pokrývkou a přečkávalo zimu. Společně s tímto materiálem voda unáší i miliony jedinců nejrůznějšího hmyzu, který se křečovitě přidržuje kdejakého listu, větvičky, kousku kůry. Když voda opadne, na břehu zůstane náplav. Avšak náplav není každý rok stejný, a často nevznikne vůbec. Náplav můžeme vzít celý domů, nebo jej na místě prosít a prosev prohlédnout až doma. Náplav postupně vysypáváme do nízké, např. plastové nádoby. Hmyz postupně ožívá a my jej vybíráme pinzetou, nebo exhaustorem. Náplav můžeme probrat i pomocí xeroeklektoru, nebo termoeklektoru.
Nesmíme však opominout, že voda splavuje hmyz i z velmi vzdálených míst. Podobně jako u mršin můžeme získat druhy, které mají své původní stanoviště i několik desítek kilometrů daleko. Pokud je však součástí sledovaného území vodní tok blízký přirozenému stavu, je využití sběrů z náplavu velmi vhodné.
Sběr na houbách
Houby představují pro velké množství hmyzích druhů velmi dobrý zdroj potravy a také vhodné místo pro úkryt. Mykofilní druhy žijí na nejrůznějších druzích hub, jsou však druhy, které hmyz lákají více (sýrovci, hlívy, muchomůrky růžovky, bedly, hadovky, různé druhy chorošů ad.). Hledáme čerstvé, nebo již zahnívající plodnice. Prohlížíme jak samotné houby tak prostor pod nimi a také nejbližší okolí. Vhodné je opět vhodit houbu přímo do prosívadla a prosít i nejbližší okolí plodnice. Sýrovce a jiné houby (jak stromové tak zemní) můžeme oklepávat přímo do prosívadla, nebo do síťky. Vždy tak činíme velmi rychle aby nám hmyz nestihnul utéci.
Bohatých úlovků dosáhneme, když nasbíráme houby, umístíme je např. na světlinu, či okraj lesa a zakryjeme trávou, nebo listím. Vše pak zatížíme plochým kamenem. Po několika dnech (nejlépe po třech) všechen materiál se zbytky hub prosijeme a prohlédneme na připraveném plátně, nebo igelitové plachtě.
Jak již bylo uvedeno, množství materiálu se zdržuje na plodnicích hub v podvečerních a nočních hodinách. Jednotlivé houby si během dne vytipujeme a navštívíme je v nočních hodinách. Plodnice prohlížíme a hmyz opatrně nasáváme. Houby můžeme s časovým odstupem prohlédnout i několikrát za noc.
Individuální sběr
Individuální sběr je sběr bez použití speciálních pomůcek. Při tomto sběru můžeme využít všechny své znalosti a prohlížet nejrůznější místa na kterých se hmyz vyskytuje.
Pravděpodobně nejčastějším způsobem je sběr brouků pod kameny, větvemi, kusy kůry, padlými kmeny apod. Prohlížíme jak místo pod předmětem, tak i jeho spodní stranu. Obracíme kameny na okrajích polí, podél polních a lesních cest, na stepích, skládkách atd. Plochých kamenů můžeme s úspěchem používat jako pastí. Položíme-li jej např. na hromadu kompostu či trusu, můžeme pod ním za několik dní najít druhy, které pod kamenem hledají úkryt. Umístíme-li kámen např. na mraveniště, a to jak do jeho okrajových partií tak na vrchol, po několika dnech pod ním můžeme sbírat myrmekofilní druhy, kterým kámen poskytl přirozený úkryt. Je možno tak nasbírat myrmekofilní druhy, které je jinak možno zjistit především v průběhu zimy, kdy se koncentrují hluboko v mraveništi.
Především na stepích, nebo na okrajích polí rozhrabáváme trávu, drny nebo hlušinu a pod ní hledáme ukrytý hmyz. Vhodné je trávu vytrhávat a holá místa pozorně prohlížet. Opět nám pomůže, když obnažené místo lehce udusáme rukou. Tím je hmyz nucen opustit úkryt. Dbáme však na to, abychom nepoškodily vzácné a chráněné druhy rostlin.
Při exkurzi na lokalitě prohlížíme osluněné listy různých stromů, keřů, nebo bylin, kmeny poražených, nebo padlých stromů, hledáme i volně pobíhající hmyz po zemi, vhodné jsou především lesní a polní cesty, volné a obnažené plochy v travnatých biotopech atd.
Prosívání
Prosíváním získáme především terestricky žijící druhy, resp. druhy muscikolní, humikolní, nidikolní, a také druhy ze stromového a keřového patra, které se dostaly na zem např. při silném větru.
Prosívat se dají prakticky veškeré organické materiály na které při exkurzi narazíme. Prosívat je možno v průběhu celého roku. Nejbohatší jsou však prosevy především v jarních a podzimních měsících, kdy je dostatek vlhkosti. Můžeme prosívat například zastíněné lesní prohlubně, větší porosty mechu, hlubší vrstvy listí, větší kupy sena, či slámy, shnilé stromy, houby, výkaly apod. V letním období, při déletrvajícím suchu, hmyz hledá vlhká místa a tam se zdržuje. Můžeme především prosívat malé, či větší pařezy jejichž podzemní část podléhá hnilobným procesům. Ve vyprahlé krajině můžeme také hledat hluboké lesní prohlubně, zastíněné břehy větších, či menších toků atd.
Sklepávání
Touto metodou sbíráme hmyz žijící v keřovém a nižším stromovém patře. Jde o hmyz, který se zde vyvíjí, nebo je zde jen náhodně. Pro sklepávání potřebujeme sklepávadlo , které je v nabídce entomologických firem, případně si jej můžeme vyrobit svépomocí. Jde většinou o plátno rozprostřené na koncích, do kříže spojených trubek, či tyčí – tzv. americké sklepávadlo. Použít také můžeme sklepávadlo deštníkovité – plátno rozprostřené na konstrukci deštníku, nebo síťové – jde o pytel z tkaniny umístěný na kruhové konstrukci, blízké smýkací síti avšak s větším průměrem.
Sklepáváme větve stromů, keře i nižší rostliny, včetně suchých větví. U stromů a keřů je vhodné, aby bylo sklepávadlo co největší (délka strany plátna 100 a více cm). Sklepávadlo umístíme pod větev a tvrdší větví, nebo gumovou paličkou udeříme krátce a prudce do větve, nebo kmínku. Vhodné je udeřit 2x ihned po sobě. Řada druhů se drží silněji, jiné se zachytí cestou do sklepávala např. listu, či větve. Při sklepávání je nutné sklepávadlem neustále třást, abychom hmyzu znemožnili rychlé opuštění plátna. Dbáme však na to abychom rostliny sklepáváním nepoškodili. Sklepávat můžeme prakticky každý strom, nebo keř.
Při sběru fytofágního, nebo florikolního hmyzu (nosatci, mandelinky apod.) hledáme živné rostliny jednotlivých druhů a ty sklepáváme. Jde většinou o byliny. K tomu nám postačí i menší sklepávadlo popř. síťka.
Sklepávat můžeme od jara do podzimu, přičemž především jarní období je na klep velmi bohaté. Nejlepší je sklepávat v dopoledních, podvečerních a nočních hodinách, před bouřkou, nebo po ní. Bohaté úlovky jsou např. při sklepávání konifer, kvetoucích stromů, nebo keřů. Velmi zajímavý je sklep větví, které jsou nad vodní hladinou, nebo např. nad hromadou kompostu.
Smýkání
Smýkáním získáváme hmyz sedící na bylinách, nebo menších stromech a keřích. Smýkat můžeme v průběhu celého vegetačního období.
Pro sbírání hmyzu žijícího na bylinách používáme nejčastěji smýkadlo. Skládá se z rámu (rám je silnější než u síťky na motýly) a pytle (tvar rámu může být např. kruhový, i trojúhelníkovitý apod.), jehož délka se rovná asi dvojnásobku šíře rámu. Pytel je nejčastěji ušit z bílého plátna, nebo monofilu. Při smýkání tužší, nebo trnité vegetace je vhodné pytel chránit. Osvědčuje se především druhý, silnější pytel, který chrání jemnější tkaninu a je upevněn na stejném rámu. Švy pytle se nesmějí třepit, proto jsou prošité dvojitě.
Smýkací pytel i s rámem připevníme na tyčku sloužící jako rukojeť tak, aby se nám při smýkání nezavírala, ani neotáčela. Smýkačku držíme před sebou a máváme jí sem a tam kolmo na vegetaci a při tom opisujeme pomyslnou osmičku. Velmi důležité je síťkou neustále mávat, i když právě nesmýkáme, protože hmyz se jí snaží rychle opustit.
Smýkáme na loukách, stepích, na okrajích polí, na skládkách, podél cest, na ruderálech, přičemž nejvíce hmyzu se zdržuje v podvečerních a nočních hodinách na bylinách rostoucích na podmáčených loukách, v bažinách, nivách řek a potoků, v pobřežních porostech apod.
Pokud smýkáme lokality s výskytem vzácných, nebo chráněných druhů rostlin, smýkáme co nejopatrněji. Nasmýkaný materiál můžeme vybírat přímo na místě, nebo jej umístit do plátěného sáčku a vybrat pomocí xeroeklektorem (viz. Výběr hmyzu z nasbíraného materiálu). Nejvíce hmyzu se zdržuje na vegetaci v dopoledních, podvečerních, nočních hodinách, před bouřkou a po ní. Po silném větru smýkáme byliny pod stromy. Tím získáme druhy ze stromového patra, které vlivem větru spadnou na zem a zdržují se na rostlinách pod nimi.
Sběr pod kůrou stromů
Pod kůrou sbíráme především arborikolní, ale také humikolní druhy brouků. Hledáme poškozené, nedávno poražené, nebo odumřelé stromy s kůrou (dub, buk, topol, smrk, borovice ad.). Poklepáním na kůru můžeme zjistit zda dochází k odlupování kůry, nebo zda je pod ní menší dutina. Po odloupnutí kůry pozorně prohlížíme kmen i vnitřní stranu kůry. Kůru se snažíme odloupnout co nejopatrněji, aby se hmyz, který sedí na její spodní straně rychle nepustil a nespadnul do podrostu, kde se pak velmi obtížně hledá. Je proto dobré kůru ihned po odtržení přemístit např. nad síťku, nad igelitovou plachtu, nebo sklepávadlo.
Pokud je pod kůrou větší množství detritu, nebo drobných pilinek od podkorního hmyzu je nejvhodnější tento materiál prosít. Abychom sebrali co nejvíce tohoto drobného materiálu můžeme jej smést do prosívadla košťátkem, nebo štětcem. Pokud je nemáme, můžeme je nahradit např. stébly trávy, které svážeme do snopu a měkčí část použijeme jako smetáček. Pokud je pod kůrou dřevo již trouchnivé, nabíráme jej rukou, nebo si opět můžeme pomoci např. hrabičkami. Takto naloupané dřevo házíme do prosívadla a prosijeme.
Sběr vodního hmyzu
Ke sběru vodního hmyzu nám poslouží kuchyňské síto, nebo síťka z mlynářského hedvábí (na vodě nezplihne, voda se v ní nezadržuje a rychle protéká oky). Hledáme mělčí i hlubší tůně hojně zarostlé vodními rostlinami, okraje rybníků s hustou vegetací apod. Sítem, nebo síťkou kroužíme ve vodě mezi rostlinami. Rukou při tom opisujeme pomyslnou osmičku. Hmyz s kousky rostlin nám uvízne v síti. Takto nasbíraný materiál musíme důkladně prohlédnout, protože ve vlhké změti rostlin se hmyz velmi snadno přehlédne. Nejlépe je tento materiál rozprostřít např. na igelitovou plachtu a pozorně prohlédnout. Jak dochází k pozvolnému vysychání, hmyz tento materiál pomalu opouští.
Řada druhů žije v tekoucích vodách na dně v písku, pod kamínky, na kořenech stromů, nebo větvích a kmenech padlých do vody. Vhodné jsou především toky s písčitým, nebo štěrkopískovým dnem. Vodní hmyz můžeme sbírat tak, že prohlížíme spodní strany větších kamenů ležících na dně, nebo tak, že hrabičkami rozhrabáváme dno a vyplavený detrit sbíráme do síta, nebo sítě, kterou umístíme asi jedem metr po proudu. Pokud umístíme síť příliš blízko, dostane se nám do ní větší množství písku a hrubších nečistot ze dna. Výběr hmyzu je pak velmi komplikovaný. Těžší materiál rychle klesne a nám se do síta dostanou jen drobné úlomky větviček a detrit společně s brouky. Takto nasbíraný detrit opět pozorně prohlížíme. Podobně postupujeme i při sběru brouků sedících na kořenech rostoucích ve vodě, větvích nebo kmenech spadlých do vody. Rukou nebo košťátkem opatrně omýváme povrch větví a vyplavený detrit opět sbíráme do připravené sítě, resp. sítka. Takto omýváme především spodní stranu větví, kde se zdržuje největší množství brouků. Bohatých úlovků lze dosáhnout např. vymýváním vzdušných kořenů olší.
Sběr na výkalech
Množství hmyzu (koprofágní druhy) se vyskytuje na výkalech obratlovců a samozřejmě i v jejich těsné blízkosti Hledáme především výkaly hovězího dobytka, koní a vysoké zvěře, které hmyz nejčastěji vyhledává. Prohlížíme jak výkaly čerstvé tak starší. Exkrementy můžeme rozhrabávat vhodným nástrojem (připravenou větvičkou, klacíkem, pinzetou apod.) a hmyz vybírat buď ručně pinzetou, nebo exhaustorem (exhaustor s balónkem, nebo foukací exhaustor , nebo je dokonce prosít. Při prosívání čerstvých výkalů však dojde ke značnému znečištění prosívadla. Prohlížíme i místa v těsné blízkosti výkalu a také hlínu, či trávu pod ním. V lesích a na lesních světlinách hledáme drobné i větší výkaly vysoké a černé zvěře. Můžeme je opět rozhrabávat připravenou větvičkou, nebo výkal i s detritem pod ním nabrat do prosívadla. K tomu je vhodné použít lopatku, nebo hrabičky. Často se právě pod výkalem, nebo v jeho těsné blízkosti vyskytuje velké množství druhů. Stejně postupujeme i u ostatních výkalů.
Především v jarních měsících můžeme sbírat na výkalech při vstupech do nor některých savců. Prohlížíme, nebo prosíváme vstupní prostory do nor lišek, králíků, syslů atd. Především syslové po dlouhé zimě strávené v přítmí své nory reagují na první teplé dny zvýšenou aktivitou a velmi často tak nacházíme jejich výkaly při vstupu do nory. Právě v tomto období (konec března až začátek května) je nejvhodnější nory syslů prohlížet.
Sběr na mrtvolkách zvířat
Na mršinách sbíráme především karnivorní druhy. Výskyt některých druhů na mršině nemusí však nutně ukazovat na jejich původní stanoviště. Mršina láká hmyz z velké vzdálenosti a tak se zde objevují druhy i ze zcela jiných biotopů a lokalit. Přítomnost zdechliny na lokalitě může velmi ovlivnit druhové spektrum druhů na sledovaném území. Takové údaje jsou vhodné především inventarizaci druhů (viz. úvod).
Velké množství druhů brouků se živí na uhynulých zvířatech přímo, či nepřímo. Část druhů se živí masem, část zde loví živočichy, kterým mrtvolka slouží jako zdroj potravy. Sběry provádíme na mršinách různého stupně rozkladu a v průběhu celého roku. Mršinu prohlížíme a hmyz sbíráme buď pinzetou, nebo exhaustorem. Není vhodné nasávat brouky do exhaustoru ústy. Používáme buď exhaustor s balonkem, nebo foukací exhaustor . Stejně jako u výkalů pozorně prohlížíme i nejbližší místa kolem mrtvolky a pod ní. Opět je vhodné místa pod mrtvolkou a v nejbližším okolí prosít.
Pokud mršina leží přímo na zemi, mnoho jedinců se ukrývá v trávě, či v horní vrstvě půdy pod ní. Při sbírání nám pak množství druhů unikne. Proto je velmi účinné přemístit mršinu na větší igelitovou folii. Brouci pak zůstávají na igelitové folii pod mršinou a snadněji se loví. Po několika dnech, když přijdeme k mrtvolce, nejprve ji prohlédneme, pak opatrně vyklepeme na igelitovou folii a brouky sesbíráme exhaustorem. Další možností je umístění mršiny na malou kupku sena, překrýt ji trávou a zatížit kamenem (to je vhodné především u mršin menších zvířat). Po několika dnech trávu, resp. celou kupku prosejeme.
Noční lovy
Jde o metodu sběru, kdy sbíráme na sledovaném území v podvečerních a nočních hodinách. V průběhu dne, kdy se po lokalitě pohybujeme si pozorně všímáme vhodných míst, která by bylo možné navštívit v noci. Hledáme především staré plodnice hub, staré a usychající stromy, stromy s mízotoky, dutiny, nebo i hnízda sršní. Tato místa pak navštívíme v nočních hodinách a prohlížíme je pomocí baterky. Lze předpokládat zjištění odlišného druhového spektra na rozdíl od sběrů prováděných na těchto místech v průběhu dne. Je pravděpodobné, že takto nalezneme druhy, které jinou metodou sběru nelze sbírat.
Vyšlapávání
Velmi populární a často používanou metodou je vyšlapávání při kterém sbíráme především hygrofilní a humikolní hmyz hledající úkryt v bahně, vlhké hlíně, jílu, nebo písku. Vyšlapávat se dá téměř na každém vlhčím místě. Vhodné jsou především bažiny, okraje rybníků, řek, podmáčené louky apod. Vyšlapáváme i v místech s hustou vegetací. Tu si samozřejmě před samotným vyšlapáváním můžeme vytrhat, protože v místě bez vegetace se hmyz snadněji vybírá.
Při samotném vyšlapávání postupujeme tak, že vybereme vhodné místo a to pomocí holínek, nebo jiné obuvi zašlapáváme. Nešlapeme však příliš silně, abychom hmyz nepoškodily. Je vhodné si zašlapat jen menší plochu, na které utíkající hmyz snadněji chytíme. Je nutné však několik sekund, nebo dokonce minut sečkat. Hmyz ne vždy ihned zareaguje na změněnou situaci a úkryt často opouští až po určité době. Vyšlapávat můžeme i mechy, tlející látky, vlhké listí apod.
Vyplavování
Na podobném principu jako vyšlapávání pracuje i vyplavování. Stejně jako u vyšlapávání narušíme hmyzu jeho přirozený úkryt, popř. mu znemožníme přívod vzduchu. Tuto metodu můžeme využít téměř všude, nejčastěji však na bahnitých, jílových, hlinitých i písečných březích stojatých i tekoucích vod. Rukou, nebo nějakým kelímkem nabíráme vodu a poléváme obnažená místa. Na místa, kde není dostatek vody si přineseme vodu z domova. Polévat můžeme i obnaženou hlínu, nebo nejrůznější bahnitá koryta na polních cestách, v lesích apod.
Při polévání voda vtéká do drobných štěrbin a otvorů, které hmyz velmi rychle opouští. Utíkající hmyz sbíráme exhaustorem. Můžeme takto polévat i mechové porosty, nebo mechem porostlé kameny. Poléváme i kameny přímo ve vodě, jejichž neponořená část je porostlá mechem.
Náplavy
Velice specifickou metodou sběru je náplav. Nejčastěji se s ním setkáme na jaře, resp. na konci zimy a v nejranějším počátku jara, kdy taje sníh a vzniká "velká voda". Ta při své cestě strhává humus, úlomky větviček, trouch, kousky šišek, suchou trávu, zkrátka všechno bylo ukryto pod sněhovou pokrývkou a přečkávalo zimu. Společně s tímto materiálem voda unáší i miliony jedinců nejrůznějšího hmyzu, který se křečovitě přidržuje kdejakého listu, větvičky, kousku kůry. Když voda opadne, na břehu zůstane náplav. Avšak náplav není každý rok stejný, a často nevznikne vůbec. Náplav můžeme vzít celý domů, nebo jej na místě prosít a prosev prohlédnout až doma. Náplav postupně vysypáváme do nízké, např. plastové nádoby. Hmyz postupně ožívá a my jej vybíráme pinzetou, nebo exhaustorem. Náplav můžeme probrat i pomocí xeroeklektoru, nebo termoeklektoru.
Nesmíme však opominout, že voda splavuje hmyz i z velmi vzdálených míst. Podobně jako u mršin můžeme získat druhy, které mají své původní stanoviště i několik desítek kilometrů daleko. Pokud je však součástí sledovaného území vodní tok blízký přirozenému stavu, je využití sběrů z náplavu velmi vhodné.
Sběr na houbách
Houby představují pro velké množství hmyzích druhů velmi dobrý zdroj potravy a také vhodné místo pro úkryt. Mykofilní druhy žijí na nejrůznějších druzích hub, jsou však druhy, které hmyz lákají více (sýrovci, hlívy, muchomůrky růžovky, bedly, hadovky, různé druhy chorošů ad.). Hledáme čerstvé, nebo již zahnívající plodnice. Prohlížíme jak samotné houby tak prostor pod nimi a také nejbližší okolí. Vhodné je opět vhodit houbu přímo do prosívadla a prosít i nejbližší okolí plodnice. Sýrovce a jiné houby (jak stromové tak zemní) můžeme oklepávat přímo do prosívadla, nebo do síťky. Vždy tak činíme velmi rychle aby nám hmyz nestihnul utéci.
Bohatých úlovků dosáhneme, když nasbíráme houby, umístíme je např. na světlinu, či okraj lesa a zakryjeme trávou, nebo listím. Vše pak zatížíme plochým kamenem. Po několika dnech (nejlépe po třech) všechen materiál se zbytky hub prosijeme a prohlédneme na připraveném plátně, nebo igelitové plachtě.
Jak již bylo uvedeno, množství materiálu se zdržuje na plodnicích hub v podvečerních a nočních hodinách. Jednotlivé houby si během dne vytipujeme a navštívíme je v nočních hodinách. Plodnice prohlížíme a hmyz opatrně nasáváme. Houby můžeme s časovým odstupem prohlédnout i několikrát za noc.
)
tak nevím jak to vyřešíš ?????