Jak předávat správně sběry k determinaci
Napsal: 05 kvě 2010, 17:10
Starý příspěvek od Hali+
Nazdar kolegové a kamarádi!
Já vím, že pořád nad něčím brblám a Vy mi přitom jen chcete tříbit paměť a kombinační schopnosti, že? Ale i tak bych na Vás měl několik prosbiček nebo připomínek...
Bylo nebylo, aneb pro začátečníky – kterak sběry ku determinaci předati (a v příručkách se o tom nepíše)...
A) Vzhledem k množství krabiček se sběry k determinaci si determinátor skutečně nemůže pamatovat, že zrovna tuhle jednu konkrétní krabičku jste mu předávali právě Vy... Ani při velké snaze... Proto doporučuji do krabičky (ne na oddělitelné víčko, mohou se náhodou prohodit!) umístit ceduličku s Vaším ctěným jménem a příjmením, naprosto ideálně i s adresou (tj. kde je sbírka deponována) či číslem telefonu a e-mailem (!). Vše se tím zrychluje a nehrozí, že Vaše sbírka někde zůstane nedoručitelná ležet.
B) Krabičku doporučuji z pevných materiálů. Determinátor za sběry přebírá svým způsobem zodpovědnost, a proto je zcela nevhodné např. Vaše celoživotní sběry nějaké vzácné čeledi předávat v tenké papírové krabičce, např. od kostkového cukru, která se kroutí sama od sebe už při předání. Samozřejmě, proti její velikosti nic nenamítám, je opravdu skladná, ale bohužel je natolik měkká, že v batohu opravdu z burzy jde domů přenést v celku pouze malým zázrakem... Pamatujte na to, že determinátor na burze neobdrží jen tu jednu Vaši krabičku, ale pravděpodobně jich bude muset přenášet vícero... Opět jen upozorňuji, měkké krabičky od příště nepřebírám, nemohu za ně seriózně ručit...
C) S bodem ad B) souvisí i to, že se sběry často posílají tzv. „po někom“ a i tento člověk toho obvykle nese víc. Není nic trapnějšího, než se pak dodatečně hádat, kdo cestou transportu při předáních způsobil, že nějaký unikátní brouček přišel cestou o tykadlo či nožičku...
D) Krabičku je vhodné plnit brouky tak max. do tří čtvrtin!!! Zkrátka aby v ní ještě nějaké volné místo zbylo. Opakuji, dostatek místa! Determinátor bude Vaše brouky různě přeskupovat a co víc – musí pod ně umístit determinační štítky! Proto jste mu přece ty brouky dávali, no ne? No a determinační štítky mají obvykle o maličko větší rozměr, než je „půdorys“ nějakého pidi-brouka na štítku nebo i jeho lokalitního štítku. Já prostě nemíním determinační štítek zmenšovat natolik, aby byl nakonec až nečitelný... Determinovaný materiál obvykle zkrátka zabere více místa, než ten nedeterminovaný... Někdy jsou Vaše krabičky tak našlapané, že vytaženého brouka je i problém píchnout nazpět...
E) Na jeden štítek lepte jen a pouze 1 brouka!!! Stává se mi, že na jednom štítku je několik brouků a to často různých druhů. Občas dokonce i rodů... Je to pak velmi špatně řešitelné... A ještě o to hůř, je-li potřeba všechny ty brouky kuchat, protože kuchaný brouk i se všemi „součástkami“ musí (!!!) být vždy na samostatném štítku! Jinak to fakt dělat nelze a nějaká pravidla se prostě dodržovat musí... Takovéto sběry několika brouků na jednom štítku budu bohužel případně nucen vracet před determinací nazpět k přepreparování...
F) Nevím kdo vymyslel, že i opravdu velké brouky je dobré lepit... Nechápu... Naprosto nepraktická věc, chcete-li takového brouka přenášet... Ale proti gustu... Takového brouka musíte hlavně masivně „obpíchat“ množstvím špendlíků, jinak se při přesunech začne štítek na špendlíku různě otáčet a podle váhy daného zvířete drtit a lámat všechna okolní zvířata, která budou v jeho dosahu... A opravdu velkého brouka (např. Hydrophilus sp.) já sám už doporučuji napíchnout, nohy a tykadla nacpat co nejblíž k tělu, při převozu ho případně ještě obpíchnout dvěma špendlíky a nejsou problémy... Nehledě totiž na to, že zrovna druhy zmíněného rodu mají všechny podstatné znaky stejně vespod a při determinaci je obvykle potřeba je odlepovat, jsou-li na štítku...
G) Kuchání. Některé druhy je potřeba při determinaci tzv. „vykuchat“, tj. je nezbytné detailně studovat genitálie takového nebožáčka... Někteří determinátoři jsou asi rozmazlení či co a trvají na tom, aby měli vše již od Vás připraveno a neztráceli kucháním svůj čas. Jiní (např. i já!) naopak trváme na tom, aby se o to lidičkové raději sami ani nepokoušeli a předali nám materiál ještě nekuchaný. Neodborným vykucháním se totiž zničí řada znaků a některé brouky, které mi někdo v dobré víře „připravil“ už nikdy nikdo neurčí a majitel je může i v případě unikátních nálezů tak leda s pláčem vyhodit... Proto doporučuji se před předáním sběrů informovat přímo u příslušného determinátora do které že skupiny patří, aby nedocházelo k nedorozuměním...
H) Preparace – část 1. Je opravdu potěšitelné, když si tak někdy prohlížím obdržená zvířátka, že úroveň preparace je často opravdu bezchybná. Opravdu, sám bych to lépe neuměl. Tedy i kdybych se o to snad někdy snažil, jako že na takovou vcelku zbytečnou lapálii nemám čas. Neberte to jako moji zlomyslnost, ale ono právě toho brouka, se kterým se tak nadřete, aby vypadal jak pro focení, je potřeba obvykle odlepit (protože má znaky vespod), nebo vykuchat... To už je zkrátka takový zákon schválnosti... A determinátor po determinaci opravdu nemá nic lepšího na práci, než si u všech těch stovek a tisíců zvířat co mu prochází rukama hrát s rovnáním nožek a tykadel přesně do nějakého úhlu či co... ) NA TO FAKT NENÍ ČAS, VĚŘTE MI... Pokud proto chcete, aby pak nějaké takové zvířátko vypadalo více (?) k světu, skutečně si ho už musíte předělat sami... Je mi líto, ale zkuste mě chápat... Jen ještě nezapomeňte na detail, že genitálie jsou obvykle zality v dimethylhydatoinformaldehydu [DMHF, (C5H8N2O2, CH2O)X]. To je taková ta průhledná tvrdá kapička vedle brouka, která je bezezbytku (!!) rozpustná vodou, a do kteréžto kapičky determinátor poskládá všechno to rozebrané hmyzí „nádobíčko“. Obvykle tedy DMHF není možné (ani vhodné...) nahrazovat třeba Herkulesem. Tím byste ty genitálie obvykle pro další studium odpískali... Pokud by tedy to „nádobíčko“ nebylo dostatečně velké a pevné, aby šlo nějak po úporném boji z Herkulesu někdy vyprostit... Za další, některé samičí genitálie je potřeba barvit i chlorazolovou černí a takto zpracované je už vůbec není vhodné předělávat, protože v takovém případě jde o extrémně jemné obarvené blanky, které se mimo kapku DMHF dají zničit div že ne i šeredným pohledem, natož hrotem špendlíku či preparační jehly... Jasně, ten brouk je Váš a můžete si s ním přece dělat co chcete. Jen jsem se zkrátka zmínil, tak pardon...
I) Preparace – část 2. Nelepte prosím nohy a tykadla k papírovému štítku. Pokud to není ulomené a je to součástí brouka, tak to vůbec není potřeba. Na chodidlech řady druhů jsou podstatné znaky a není nic horšího, než chodidla rozvlhčeného brouka čistit štětečkem od chuchvalců Herkulesu apod. a hledat pod tím svinstvem nějaký znak... Při odlepování se také často noha či tykadlo ulomí i při velké opatrnosti... Často ani propagované sliny (coby jakési lepidlo) nezabrání tomu, že toho brouka prostě lepíte za podstatnou část k determinaci... Je-li to alespoň trochu možné s ohledem na Váš jistě vysoce vyvinutý estetický jemnocit a vydržíte to, přepreparujte si to prosím tímto způsobem až po determinaci. Díky moc...
J) Preparace – část 3. Čistě jen pro mnou determinované skupiny, chce-li se Vám mi ušetřit čas a získat své brouky dříve nazpět:
Čeleď Haliplidae – doporučuji nalepit na levý bok a to tak, aby byl vidět prosternální výběžek (=zhruba spodek hrudi) a aspoň jedno přední chodidlo. Fakt není nejlepší nápad lepit Haliplidy „na břicho“ Herkulesem právě za ten prosternální výběžek... Když už je mermomocí chcete lepit „na břicho“, tak na to použijte raději DMHF, nebo "rybí klih" (tzv. „fish glue“).
Čeleď Byrrhidae – doporučuji nalepit normálně na břicho (klidně i Herkulesem) a zase tak, aby byla vidět aspoň jedna přední noha (myslím tím přesněji „holeň se zasunutými chodidly“). S chodidly u Byrrhidů si ale nemusíte nijak zbytečně hrát a složitě je vyndávat, jen ať si zůstanou pěkně kryta holeněmi. Chodidla jsou někdy dost křehká, tak si je aspoň při preparaci neulomíte. A právě na nich je dost znaků, bez kterých je determinace některých skupin složitá (!), takže si je zbytečně neolámejte.
Čeleď Hydrophilidae – určuji dnes pouze rod Hydrophilus – doporučuji klasicky napíchnout do pravé krovky. Jen poznámečka – u takhle velkých brouků je jedna finta, kterou začátečníci často ani nevědí – lokalitní štítek se u napichovaného exempláře umisťuje vzhůru nohama, tj. textem dolů! Brouk je totiž velký, na štítek stejně není svrchu vidět a je proto posunut až k tělu. Musel by se neustále na špendlíku nějak posouvat... Takhle jen otočíte brouka i se špendlíkem vzhůru nohama a štítek si pohodlně přečtete.
[Čeleď Hydrophilidae – rod Hydrochara (ale ty už dnes bohužel skoro nestíhám) – doporučuji klasicky nalepit na štítek na břicho, tak, aby bylo vidět alespoň jedno maxilární makadlo a jedno přední chodidlo. Upozorňuji, že většinu samců ze světa je stejně potřeba nakonec kuchnout...]
K) U sběrů, které předáváte v nějaké ampulce nepreparované, je potřeba nějak výrazně označit, pokud je chcete determinovat a poslat jejich seznam, např. v rámci nějakého průzkumu lokality apod. Jinak není poznat, jestli to třeba jen nejsou nějaké přebytky, co nechcete. Determinátor Vám je přece nebude preparovat, na to zapomeňte. Čas prostě není... Z takových ampulek si determinátor obvykle ponechává jen nějaký opravdu „špekovní“ druh, případně zásadní doklad pro nějakou oblast, všechno ostatní jde „do pryč“... Nakonec zůstanou obvykle jen data v PC (tj. v mé databázi). Mám-li mluvit čistě za sebe, mám skluz v preparaci svého expedičního materiálu 4 roky, tak si nemohu hrát s preparací veškerého materiálu, i když by to jistě mohlo být prima...
L) Předávání sběru na burzách, typu – „tady pro Vás něco mám k determinaci, někam si to píchněte, bo už nemám krabičku“... Rád bych Vás kamarádi upozornil na jeden drobný detail, že totiž od příští burzy takovýto materiál nepřijmu. Nelze si totiž zapamatovat, ve které krabici je čí materiál... Když přeci jde nějaký konkrétní žadatel o determinaci na burzu s tím, že potřebuje něco determinovat či zrevidovat, přijde mi více než logické, že to dá do samostatných krabiček podle jednotlivých determinátorů... Ano, chápu, je to těžký vopruz pořád někde shánět ty malé pevné škatulky, ale my determinátoři jsme přece v úplně stejné situaci a krabičky se nám shání v tom množství možná ještě o chlup hůře... Něco jiného samozřejmě je, když někdo přijde, že má nějaké sběry, které mu k ničemu nejsou a ví, že danou skupinu silážuji či jinak shromažďuji. V takovém případě si ji obvykle rád vezmu a zařadím do své sbírky. Ale to je o něčem úplně jiném...
M) A asi poslední, přesto důležitá věc. Někdy se Vás dohodne několik a předáte mi své sběry spíchnuté do jedné muzejky. Fajn, nic proti, kde taky pořád ty škatule brát, že. Jenže v takovém případě determinátorovi nějak velmi zřetelně (!) označte, kteří brouci jsou čí! Materiál obvykle determinuji postupně po dílčích skupinách (např. rodech apod.), tak bych mohl omylem spíchnout sběry jednotlivých lidičků k sobě. A při případné publikaci by se pak – nedej Bože ! – mohlo stát, že bych chybně uvedl, že je nějaký zásadní klenot deponován v úplně jiné sbírce!!! Někdy je fakt malá detektivka zjistit, který brouk v krabici je vlastně čí, a to už při předávání... Děkuji za pochopení...
Tož tak... Neberte to prosím jako nějaké mé poučování. Jen takový letmý pohled „z druhé strany“...
Třeba se Vám z toho něco někdy hodí, především pokud s brouky „právě začínáte“...
Nazdar kolegové a kamarádi!
Já vím, že pořád nad něčím brblám a Vy mi přitom jen chcete tříbit paměť a kombinační schopnosti, že? Ale i tak bych na Vás měl několik prosbiček nebo připomínek...
Bylo nebylo, aneb pro začátečníky – kterak sběry ku determinaci předati (a v příručkách se o tom nepíše)...
A) Vzhledem k množství krabiček se sběry k determinaci si determinátor skutečně nemůže pamatovat, že zrovna tuhle jednu konkrétní krabičku jste mu předávali právě Vy... Ani při velké snaze... Proto doporučuji do krabičky (ne na oddělitelné víčko, mohou se náhodou prohodit!) umístit ceduličku s Vaším ctěným jménem a příjmením, naprosto ideálně i s adresou (tj. kde je sbírka deponována) či číslem telefonu a e-mailem (!). Vše se tím zrychluje a nehrozí, že Vaše sbírka někde zůstane nedoručitelná ležet.
B) Krabičku doporučuji z pevných materiálů. Determinátor za sběry přebírá svým způsobem zodpovědnost, a proto je zcela nevhodné např. Vaše celoživotní sběry nějaké vzácné čeledi předávat v tenké papírové krabičce, např. od kostkového cukru, která se kroutí sama od sebe už při předání. Samozřejmě, proti její velikosti nic nenamítám, je opravdu skladná, ale bohužel je natolik měkká, že v batohu opravdu z burzy jde domů přenést v celku pouze malým zázrakem... Pamatujte na to, že determinátor na burze neobdrží jen tu jednu Vaši krabičku, ale pravděpodobně jich bude muset přenášet vícero... Opět jen upozorňuji, měkké krabičky od příště nepřebírám, nemohu za ně seriózně ručit...
C) S bodem ad B) souvisí i to, že se sběry často posílají tzv. „po někom“ a i tento člověk toho obvykle nese víc. Není nic trapnějšího, než se pak dodatečně hádat, kdo cestou transportu při předáních způsobil, že nějaký unikátní brouček přišel cestou o tykadlo či nožičku...
D) Krabičku je vhodné plnit brouky tak max. do tří čtvrtin!!! Zkrátka aby v ní ještě nějaké volné místo zbylo. Opakuji, dostatek místa! Determinátor bude Vaše brouky různě přeskupovat a co víc – musí pod ně umístit determinační štítky! Proto jste mu přece ty brouky dávali, no ne? No a determinační štítky mají obvykle o maličko větší rozměr, než je „půdorys“ nějakého pidi-brouka na štítku nebo i jeho lokalitního štítku. Já prostě nemíním determinační štítek zmenšovat natolik, aby byl nakonec až nečitelný... Determinovaný materiál obvykle zkrátka zabere více místa, než ten nedeterminovaný... Někdy jsou Vaše krabičky tak našlapané, že vytaženého brouka je i problém píchnout nazpět...
E) Na jeden štítek lepte jen a pouze 1 brouka!!! Stává se mi, že na jednom štítku je několik brouků a to často různých druhů. Občas dokonce i rodů... Je to pak velmi špatně řešitelné... A ještě o to hůř, je-li potřeba všechny ty brouky kuchat, protože kuchaný brouk i se všemi „součástkami“ musí (!!!) být vždy na samostatném štítku! Jinak to fakt dělat nelze a nějaká pravidla se prostě dodržovat musí... Takovéto sběry několika brouků na jednom štítku budu bohužel případně nucen vracet před determinací nazpět k přepreparování...
F) Nevím kdo vymyslel, že i opravdu velké brouky je dobré lepit... Nechápu... Naprosto nepraktická věc, chcete-li takového brouka přenášet... Ale proti gustu... Takového brouka musíte hlavně masivně „obpíchat“ množstvím špendlíků, jinak se při přesunech začne štítek na špendlíku různě otáčet a podle váhy daného zvířete drtit a lámat všechna okolní zvířata, která budou v jeho dosahu... A opravdu velkého brouka (např. Hydrophilus sp.) já sám už doporučuji napíchnout, nohy a tykadla nacpat co nejblíž k tělu, při převozu ho případně ještě obpíchnout dvěma špendlíky a nejsou problémy... Nehledě totiž na to, že zrovna druhy zmíněného rodu mají všechny podstatné znaky stejně vespod a při determinaci je obvykle potřeba je odlepovat, jsou-li na štítku...
G) Kuchání. Některé druhy je potřeba při determinaci tzv. „vykuchat“, tj. je nezbytné detailně studovat genitálie takového nebožáčka... Někteří determinátoři jsou asi rozmazlení či co a trvají na tom, aby měli vše již od Vás připraveno a neztráceli kucháním svůj čas. Jiní (např. i já!) naopak trváme na tom, aby se o to lidičkové raději sami ani nepokoušeli a předali nám materiál ještě nekuchaný. Neodborným vykucháním se totiž zničí řada znaků a některé brouky, které mi někdo v dobré víře „připravil“ už nikdy nikdo neurčí a majitel je může i v případě unikátních nálezů tak leda s pláčem vyhodit... Proto doporučuji se před předáním sběrů informovat přímo u příslušného determinátora do které že skupiny patří, aby nedocházelo k nedorozuměním...
H) Preparace – část 1. Je opravdu potěšitelné, když si tak někdy prohlížím obdržená zvířátka, že úroveň preparace je často opravdu bezchybná. Opravdu, sám bych to lépe neuměl. Tedy i kdybych se o to snad někdy snažil, jako že na takovou vcelku zbytečnou lapálii nemám čas. Neberte to jako moji zlomyslnost, ale ono právě toho brouka, se kterým se tak nadřete, aby vypadal jak pro focení, je potřeba obvykle odlepit (protože má znaky vespod), nebo vykuchat... To už je zkrátka takový zákon schválnosti... A determinátor po determinaci opravdu nemá nic lepšího na práci, než si u všech těch stovek a tisíců zvířat co mu prochází rukama hrát s rovnáním nožek a tykadel přesně do nějakého úhlu či co... ) NA TO FAKT NENÍ ČAS, VĚŘTE MI... Pokud proto chcete, aby pak nějaké takové zvířátko vypadalo více (?) k světu, skutečně si ho už musíte předělat sami... Je mi líto, ale zkuste mě chápat... Jen ještě nezapomeňte na detail, že genitálie jsou obvykle zality v dimethylhydatoinformaldehydu [DMHF, (C5H8N2O2, CH2O)X]. To je taková ta průhledná tvrdá kapička vedle brouka, která je bezezbytku (!!) rozpustná vodou, a do kteréžto kapičky determinátor poskládá všechno to rozebrané hmyzí „nádobíčko“. Obvykle tedy DMHF není možné (ani vhodné...) nahrazovat třeba Herkulesem. Tím byste ty genitálie obvykle pro další studium odpískali... Pokud by tedy to „nádobíčko“ nebylo dostatečně velké a pevné, aby šlo nějak po úporném boji z Herkulesu někdy vyprostit... Za další, některé samičí genitálie je potřeba barvit i chlorazolovou černí a takto zpracované je už vůbec není vhodné předělávat, protože v takovém případě jde o extrémně jemné obarvené blanky, které se mimo kapku DMHF dají zničit div že ne i šeredným pohledem, natož hrotem špendlíku či preparační jehly... Jasně, ten brouk je Váš a můžete si s ním přece dělat co chcete. Jen jsem se zkrátka zmínil, tak pardon...
I) Preparace – část 2. Nelepte prosím nohy a tykadla k papírovému štítku. Pokud to není ulomené a je to součástí brouka, tak to vůbec není potřeba. Na chodidlech řady druhů jsou podstatné znaky a není nic horšího, než chodidla rozvlhčeného brouka čistit štětečkem od chuchvalců Herkulesu apod. a hledat pod tím svinstvem nějaký znak... Při odlepování se také často noha či tykadlo ulomí i při velké opatrnosti... Často ani propagované sliny (coby jakési lepidlo) nezabrání tomu, že toho brouka prostě lepíte za podstatnou část k determinaci... Je-li to alespoň trochu možné s ohledem na Váš jistě vysoce vyvinutý estetický jemnocit a vydržíte to, přepreparujte si to prosím tímto způsobem až po determinaci. Díky moc...
J) Preparace – část 3. Čistě jen pro mnou determinované skupiny, chce-li se Vám mi ušetřit čas a získat své brouky dříve nazpět:
Čeleď Haliplidae – doporučuji nalepit na levý bok a to tak, aby byl vidět prosternální výběžek (=zhruba spodek hrudi) a aspoň jedno přední chodidlo. Fakt není nejlepší nápad lepit Haliplidy „na břicho“ Herkulesem právě za ten prosternální výběžek... Když už je mermomocí chcete lepit „na břicho“, tak na to použijte raději DMHF, nebo "rybí klih" (tzv. „fish glue“).
Čeleď Byrrhidae – doporučuji nalepit normálně na břicho (klidně i Herkulesem) a zase tak, aby byla vidět aspoň jedna přední noha (myslím tím přesněji „holeň se zasunutými chodidly“). S chodidly u Byrrhidů si ale nemusíte nijak zbytečně hrát a složitě je vyndávat, jen ať si zůstanou pěkně kryta holeněmi. Chodidla jsou někdy dost křehká, tak si je aspoň při preparaci neulomíte. A právě na nich je dost znaků, bez kterých je determinace některých skupin složitá (!), takže si je zbytečně neolámejte.
Čeleď Hydrophilidae – určuji dnes pouze rod Hydrophilus – doporučuji klasicky napíchnout do pravé krovky. Jen poznámečka – u takhle velkých brouků je jedna finta, kterou začátečníci často ani nevědí – lokalitní štítek se u napichovaného exempláře umisťuje vzhůru nohama, tj. textem dolů! Brouk je totiž velký, na štítek stejně není svrchu vidět a je proto posunut až k tělu. Musel by se neustále na špendlíku nějak posouvat... Takhle jen otočíte brouka i se špendlíkem vzhůru nohama a štítek si pohodlně přečtete.
[Čeleď Hydrophilidae – rod Hydrochara (ale ty už dnes bohužel skoro nestíhám) – doporučuji klasicky nalepit na štítek na břicho, tak, aby bylo vidět alespoň jedno maxilární makadlo a jedno přední chodidlo. Upozorňuji, že většinu samců ze světa je stejně potřeba nakonec kuchnout...]
K) U sběrů, které předáváte v nějaké ampulce nepreparované, je potřeba nějak výrazně označit, pokud je chcete determinovat a poslat jejich seznam, např. v rámci nějakého průzkumu lokality apod. Jinak není poznat, jestli to třeba jen nejsou nějaké přebytky, co nechcete. Determinátor Vám je přece nebude preparovat, na to zapomeňte. Čas prostě není... Z takových ampulek si determinátor obvykle ponechává jen nějaký opravdu „špekovní“ druh, případně zásadní doklad pro nějakou oblast, všechno ostatní jde „do pryč“... Nakonec zůstanou obvykle jen data v PC (tj. v mé databázi). Mám-li mluvit čistě za sebe, mám skluz v preparaci svého expedičního materiálu 4 roky, tak si nemohu hrát s preparací veškerého materiálu, i když by to jistě mohlo být prima...
L) Předávání sběru na burzách, typu – „tady pro Vás něco mám k determinaci, někam si to píchněte, bo už nemám krabičku“... Rád bych Vás kamarádi upozornil na jeden drobný detail, že totiž od příští burzy takovýto materiál nepřijmu. Nelze si totiž zapamatovat, ve které krabici je čí materiál... Když přeci jde nějaký konkrétní žadatel o determinaci na burzu s tím, že potřebuje něco determinovat či zrevidovat, přijde mi více než logické, že to dá do samostatných krabiček podle jednotlivých determinátorů... Ano, chápu, je to těžký vopruz pořád někde shánět ty malé pevné škatulky, ale my determinátoři jsme přece v úplně stejné situaci a krabičky se nám shání v tom množství možná ještě o chlup hůře... Něco jiného samozřejmě je, když někdo přijde, že má nějaké sběry, které mu k ničemu nejsou a ví, že danou skupinu silážuji či jinak shromažďuji. V takovém případě si ji obvykle rád vezmu a zařadím do své sbírky. Ale to je o něčem úplně jiném...
M) A asi poslední, přesto důležitá věc. Někdy se Vás dohodne několik a předáte mi své sběry spíchnuté do jedné muzejky. Fajn, nic proti, kde taky pořád ty škatule brát, že. Jenže v takovém případě determinátorovi nějak velmi zřetelně (!) označte, kteří brouci jsou čí! Materiál obvykle determinuji postupně po dílčích skupinách (např. rodech apod.), tak bych mohl omylem spíchnout sběry jednotlivých lidičků k sobě. A při případné publikaci by se pak – nedej Bože ! – mohlo stát, že bych chybně uvedl, že je nějaký zásadní klenot deponován v úplně jiné sbírce!!! Někdy je fakt malá detektivka zjistit, který brouk v krabici je vlastně čí, a to už při předávání... Děkuji za pochopení...
Tož tak... Neberte to prosím jako nějaké mé poučování. Jen takový letmý pohled „z druhé strany“...
Třeba se Vám z toho něco někdy hodí, především pokud s brouky „právě začínáte“...
A zase jsem si přinesl k determinaci pár kusů rodu Hydrophilus ze světa, kteří jsou zespodu totálně zalepení. Oni totiž mají na hrudi kýl a jsou natolik velcí, že se při lepení kácí ke straně. Tak to sběratelé řeší tím, že je dají do kaluže (!) Herkulesu. Estetika je fajn věc, ale co třeba tyhle čtyřcentimetrové brouky už klasicky napichovat? 
