ENTOMOLOGICKÉ FÓRUM

Radomír píše:Myslím, že trubičku by nebyl problém zespoda zašpuntovat. Šlo mi o to, že trubičky existují s jakýmkoliv průměrem a nařezat se dají na libovolnou délku. A nebo spodek rovnou zatavit. A nakonec takovéto "ampule" plné se dají zatavit i na horním konci.

Nevím jestli dají (chtěl bych být u toho jako divák), ale potom mi uniká praktický smysl uložení. Hmyz je v epruvetách proto, aby se dal v případě potřeby vyndat a studovat. Ze zatavený epruvety to jde jen velmi obtížně. Jako alternativa mne napadá parafin, ale ten špunt z vaty je prostě vyzkoušený řešení. A epruvety se dnes dají sehnat v různých velikostech, plastový i skleněný.

Chytačka za slovíčka, že jo?
Zatavení? Například pro trvalé preparáty. Jasně, že se dají trubičky zatavovat i navrchu, jak by se asi vyráběly ampulky s léčivy pro injekce? Dokáže to každá laborantka.
Pokud se jde preparát studovat mimo sklo, pak mi dokonce připadá praktičtější, že tekutina spodem vyteče.
Ale to je jedno! Je tu několik nápadů. Nech si každý vybere.

Chytačka určitě ne. Nejsem s tebou ve sporu. Trochu do léčiv dělám. Nicméně mne momentálně nanapadá žádný intravenózní nebo infuzní (ani jiný) roztok (zatavený v ampulce), co by tak pěkně hořel jako ethanol. I kdyby snad byl, mají na to výrobci validovanou výrobu, aby to něco neblaflo

Tak jsme se nasmáli dosytosti a teď vážně.

Nevím, jestli někdo viděl nebo neviděl intravenózní nebo infuzní (ani jiný) roztok (zatavený v ampulce), co by tak pěkně hořel jako ethanol, ale ukládají se tak trvalejší vzorky pro chromatograf, aby nevyprchaly. I hořlavější. Ampulka nikdy není plná po okraj a jak známo sklo je špatný vodič tepla, takže na centimetru délky může být rozdíl několika set stupňů Celsiových. A pokud vím, ten zmíněný AGA není až tak výborná hořlavina. Vzdálili jsme se od problému a z nedostatku jiné činnosti, řešíme úplně jiný problém.

Mě by spíš zajímalo, jak se zalité jednotlivé epruvetky označují. Tužka – papír, nebo něco lepšího?

Z nedostatku jiné činnosti odpovídám. Pokud nebude zatavená ampulka naplněná konzervantem zcela (což ti zaručí právě ten vatový špunt, tekutina se automaticky doplní), ale jen centimetr pod okraj, bude ti v lihu v zavařovačce plavat, obracet se na rovno. To co píšu, není teorie, ale praktický zkušenosti. Jestli je to k smíchu to netuším. Snažím se to vysvětlit. Nemluvím taky o uchovávání trvalejších vzorků pro chromatograf, ale o uchovávání hmyzu (o čemž je myslím tahle debata). K popisu sběrů, ne epruvet doporučuju tužku na papír, anebo raději černou tuž na pauzák.

Smáli se jiní. Děkuji za odpověď. Debata se začíná stávat neplodnou.

Čtu si starší příspěvky a bavím se
Tady je můj postup na vytvoření lihové sbírky štírků:
- 1.5 ml epruvety typu eppendorf čiré s víčkem (http://p-lab.cz/katalog.pl?akce=polozka ... from=obsah , za 1000ks asi 300,- Kč s DPH). Pokud potřebujete větší, určitě je někde najdete za rozumnou cenu
- epruvety s roztříděným i neroztříděným materiálem dávám do PE ziplock sáčků 70x100mm ( http://www.p-lab.cz/katalog.pl?akce=pol ... from=obsah, 100 ks asi za 36Kč s DPH, ty z papírnictví za cca 15Kč se snáz protrhnou), jeden sáček = jeden sběr z jedné lokality = jedno ID sběru (číselný kód sběru)
- do epruvety dávám etiketu s oboustranným tiskem 15x8mm , jedna strana - ID sběru a lokalita, na druhé straně determinace. Štítky oboustranně laminuju co nejtenčí fólií, bez problémů potom vydrží v lihu (laminovačka na volné listy stojí pár korun - kancelářské potřeby). Údaje se dají přes epruvetu přečíst.
- na sáček izolepou nalepím natištěný papír 70x 120mm přes spodní stranu s přírůstkovým číslem (ID sběru) a údajema o lokalitě na horním okraji přesahujícím sáček, směrem k sáčku jsou další údaje jako biotop, mapka lokality z GMaps atd. Tuto stranu přelaminuju nejtenčí fólií, na zadní stranu si píšu poznámky - rozbor sběru, ID mikropreparátů .
- sáček uzavírám klipovací páskou ( http://www.svet-baleni.cz/klipovaci-pas ... e/d-70351/) - dvakrát přehnout a zajistit páskou přehnutím. Tahle páska je lepší než ty běžně prodávané papírové s jedním nebo dvěma drátky
- sáčky ukládám do kartotéčních krabic podle ID sběru.
ID sběru je hlavní identifikátor v databázi. Má tvar např. 130119-001 tj. první sběr 19.1.2013, zakládám ho už na lokalitě, pod ním mám i poznámky v deníčku. Z databáze automaticky po založení sběru se tiskne list sběru a list lokality, do kterého si pak píšu při určování poznámky ručně o rozborech sběru. Určené kusy pak zapisuju do databáze s ID s, přes který je přiřazená lokalita a ostatní záznamy o sběru. Tisk lístků k sáčkům a etikety je jen pohled do databáze. Ale veškeré údaje mám ještě ve vytištěné podobě - listy sběru, lokality a druhu (ty s každým sběrem netisknu, dopisuju ručně), takže i kdybych nedejbože o databázi přišel (snapšoty databáze mám na Google disku), mám všechny údaje přehledně na papíru.
Poslední rok jsem začal na sběry místo eppendorfek používat ziplock sáčky 40x60mm zajištěné ještě klipovací páskou, jsou dostatečně těsné, aby za rok nebyl pozorovatelný odpar lihu a nezabírají tolik místa a můžu do nich dát etiketu, kterou přečtu i bez brejlí. Bez problémů přežijí i letecký transport do Austrálie k Markovi Harweyovi. Asi do nich přebalim starší sběry z eppendorfek. Začal jsem je používat i při ručních sběrech, do sáčku dám pár ml lihu a rovnou do nich v terénu házim štírky (nebo sekáče a pavouky)