Pánové, pro zasmání. Kdysi opravdu dávno, pár let po revoluci jsem byl na nějaké oslavě přítomen zpití se jedneho politka a ten dal pak úzkému kroužku obdobně zpitých politiků na plac svou sbírkou zkušenost. Reagoval tak na jiného muže v lesnické uniformě, který se přiznal, že již nesbírá parohy, neb je nemá kam dávat, ale sbírá výměšky sov a pak je odborně preparuje a pokouší se sestavit kostřičky myšek. Nu a ten druhý se usmál , řka že tomu dokáže porozumět, ale že kam se na něj hrabe.. On že sbírá své vlastní prdy. Když pak o tom chvilku mluvil, asi každý i já jsme mysleli, že jen tak dělá psinu. No ale i později jsem se přesvědčil, že tento činovník má opravdu bohatou sbírku lahviček s gumovými uzávěry, naplněných jakousi cupaninou a vlastními prdy. Při tom večírku vysvětloval, že každý prd je naprosto nezaměnitelný a že si dokáže po letech a mírnému čuchnutí vybavit kde k tomu sběru došlo. Já dodnes nevím, jestli je prd opravdu cítit i po letech, ale vím stoprocentně, že po dvou letech se dotyčný cestou zpátky z družební návštěvy z vantaa ve Finsku chlubil jedinečným úlovkem prdíku po pojedení měsíc naloženého žraloka z kuchyně Gronského kolegy zastupitele