Ahoj Tomáši,
tak jsem se dostal k tomuto vláknu a přeji Ti, aby Ti ta žoužel všehomíra přinesla radost a aby jsi si uměl najít pozici, kdy tuto radost můžeš absorbovat. Je Ti 35, to už je po pubertě a pokud jsi schopen v tomto věku projevit náklonnost přírodě, je to fajn.
Než odpovím na Tvou prvotní otázku svou dílčí informací, nejprve bych si dovolil poznamenat ke slovům předřečníka :
"V přírodě etika neexistuje". Pokud by to řekl bůh, pak řeknu no jo, bůh to ví nejlíp.
Ale kdo ví kdo je bůh..že
Etika jako obří oblast ve filosofii je tak rozsáhlá a nejasná, že pokud to vezmu z pohledu jakéhokoli z autorů, ať už Emmanuel Lévinase, nebo Tomáše Akvinského, či snad i Kanta, vesměs jde i o polemiku zda-li v přídě existuje etika, končící však vždy závěrem, že již z podstaty toto člověk nemůže nikdy potvrdit, ani vyvrátit. Navíc samozřejmě byla etika svého času tak spjatá s náboženstvím, ale je nutné říci pouze křesťanstvím, takže Budhismus ve své podstatě staví na etice zvířat.
Ale k Tvé otázce řeknu svůj příběh ze své praxe.
Zabít broučka?? Neexistuje! V loňském roce jsem doma dceruškám donesl goliáška a tak jsme ho chovali v malém terárku, brali ho do ruky, nimrali se s ním. Tak nějak jsem ho v počátku viděl i na špendlíku. No goliášek sveřepě žil, cucal štávu z mandarinek, občas se prolétl bytem. Postupně začal ztrácet končetiny. Vlastně jsem ustoupil od myšlenky, že ho strčím do octanu a ukončím jeho trápení. No ale jednou ráno se goliášek skoro nehýbal, jen cukal podivně nohama. Má mrtvici, děla dceruška, načež skoro celou sobotu jsme resuscitovali goliáška. A ejhle, nějak se vzpamatoval a dva dny se hýbal, nečež už skonečnou platností zcepeněl. A tak jsem ve své prostotě nabídl dceruškám , že ho konečně mužeme dát na napínák. Háá. Ty chceš do našeho kukulínka píchnout špendlík? Ty ohavo. Ty zrůdo. Tak jsem se zastyděl.
No odpoledne jsme se vypravili do Modřanské rokle, vykopali hrobeček a kukulínka pohřbili, zapěli smuteční píseň a ...
A i to je dílčí chápání otázky citů, pocitů.. Můj táta myslivcoval, dlouhá léta. Měl z toho obrovskou radost, měl krásné trofeje. Pak jednou střelil srnu a ta než zhasla se mu podívala do očí. Pověsil flintu na řebík.
Rada na závěr pro tebe. Není nic špatného, pokud člověk má pocit, že nesmí nic zabít. Řada svatých mužů v Indii nosí šátek před ústy, aby nevdechli mouchu a nezpůsobili jí utrpení. Pro nás to je jistě podivnost nejvyššího řádu, pro ně prosté chápání světa.
My tady entomologové na foru asi vesměs nemáme problém s tím šoupnout jedince do smrtičky. Čím vzácnějšího, tím radostněji (to je také zajímavý filosofický problém
) Ale také jsou mezi námi rozdíly, že jeden je schopen brouka i rozšlápnout, muchomůrku rozkopnout, či strom s larvami pořezat, někdo si chytá jen jednotlivce, či je dokonce jen fotí...
Takže držím palce a quine sabe?