Odborné výrazy
Napsal: 29 dub 2010, 19:45
Typ faunistického rozšíření :
Kosmopolitní – druhy rozšířené či zavlečené na většině kontinentů
Holarktický – druhy rozšířené či zavlečené v palearktické a nearktické oblasti
Palearktický – druhy rozšířené od severní Afriky, přes Evropu až do východní Asie
Eurosibiřský – druhy rozšířené převážně v ceverní části palearktické oblasti od Evropy po Dálný východ (i druhy s disjunktními areály)
Západopalearktický – druhy rozšířené v západní polovině palearktické oblasti, včetně severní Afriky
Evropský – druhy rozšířené pouze v Evropě
Mediteránní – druhy rozšířené převážně v oblasti kolem Středozemního moře a případně v úzkém pásu až do Střední Asie a pronikající daleko na sever do střední Evropy
Biotopová vazba :
Ubikvistní druhy – generalisté schopni žít na všech biotopech, včetně ruderálů, agrocenóz a intravilánu obcí
Eurytopní druhy – druhy žijící na širším spektru biotopů
Stenotopní druhy – druhy vyskytující se jen v určitých většinou velmi podobných biotopech
Synantropní druhy – druhy žijící v obydlí člověka či v jeho blízkosti
Florikolní druhy – druhy žijící na květech
Foleofilní druhy – druhy žijící v hnízdech obratlovců
Koprofilní druhy – druhy vázané na trus
Hygrofilní druhy – vhkomilné druhy
Mycetofilní druhy – druhy vázané na houby
Mycetofágní druhy – druhy živící se houbami
Myrmekofilní druhy – druhy vázané na mravence a jejich hnízda
Psamofilní druhy – druhy vázané na písčité půdy
Silvikolní druhy – lesní druhy
Termofilní druhy – druhy se zvýšeným termopreferendem preferující teplé biotopy
Tyrfobiontní druhy – druhy vázané celým vývojovým cyklem na rašeliniště
Tyrfofilní druhy – druhy upřednostňující rašeliniště
Rozdělení druhů podle ekologických nároků a vztahu k antropogennímu ovlivnění:
Skupina reliktů I. řádu (RI) – druhy boreomontánního s boreoalpinského výskytu s ustálenou vazbou na stanoviště, které se nejvíce svým charakterem podobají původnímu stavu tzn. lokality relativně antropogenně nenarušené, jako jsou původní a přirozené lesy, horské polohy, rašeliniště apod. Jedná se o druhy s nejužší ekologickou valencí s jsou tedy specializovány na poměrně úzce vymezené ekologické podmínky.
Skupina reliktů II. řádu (RII) – druhy vázané na převládající typ středoevropského klimatu, kterému odpovídají současné přirozené lesní ekosystémy. Nemají tak vyhraněné nároky na charakter lesa jako skupina RI. Patří sem adaptabilnější druhy vyskytující se ve všech typech kulturního lesa, v remízkách a na pasekách.
Skupina expanzivních druhů (E) – eurytopní druhy se schopností pronikat do uměle odlesněné krajiny a osidlovat stanoviště silně ovlivněná činností člověka, jako jsou ohhospodařované louky, pole, antopické útvary apod.
Zařazení druhů do skupin podle stupně ohrožení
Na základě kategorizace IUCN byly druhy rozděleny podle BOHÁČE, MATĚJÍČKA (2004) do následujících kategorií:
Regionálně vyhynulý nebo vyhubený(EX)
Za regionálně vyhynulý či vyhubený je taxon považován v případě, že za posledních cca 30 let nebyl na našem území potvrzen jeho výskyt. Jestliže byl ve vhodné denní, sezónní a roční době proveden ve známých nebo předpokládaných biotopech v historickém areálu rozšíření taxonu vyčerpávající průzkum a nepodařilo se najít žádné jedince, považuje se taxon za vyhynulý či vyhubený. Průzkum by měl probíhat v časovém úseku, který odpovídá životnímu cyklu a životním formám daného taxonu.
Kriticky ohrožený(CR)
Je taxon, jemuž hrozí krajně vysoké nebezpečí vyhynutí či vyhubení ve volné přírodě. Jeho výskyt je silně roztříštěný nebo je taxon zjištěn pouze na jedné lokalitě.
Ohrožený(EN)
Je taxon čelící velmi vysokému nebezpečí vyhynutí či vyhubení ve volné přírodě. taxon má roztříštěný výskyt nebo je zjištěn na maximálně 5 lokalitách. Pozorovaný, usuzovaný nebo předvídaný úbytek lokalit pokračuje.
Zranitelný (VU)
Je taxon, jenž čelí vysokému nebezpečí vyhynutí či vyhubení ve volné přírodě. má silně roztříštěný výskyt nebo je taxon zjištěn maximálně na 10 lokalitách. Pozorovaný, usuzovaný nebo předvídaný úbytek lokalit pokračuje
Kosmopolitní – druhy rozšířené či zavlečené na většině kontinentů
Holarktický – druhy rozšířené či zavlečené v palearktické a nearktické oblasti
Palearktický – druhy rozšířené od severní Afriky, přes Evropu až do východní Asie
Eurosibiřský – druhy rozšířené převážně v ceverní části palearktické oblasti od Evropy po Dálný východ (i druhy s disjunktními areály)
Západopalearktický – druhy rozšířené v západní polovině palearktické oblasti, včetně severní Afriky
Evropský – druhy rozšířené pouze v Evropě
Mediteránní – druhy rozšířené převážně v oblasti kolem Středozemního moře a případně v úzkém pásu až do Střední Asie a pronikající daleko na sever do střední Evropy
Biotopová vazba :
Ubikvistní druhy – generalisté schopni žít na všech biotopech, včetně ruderálů, agrocenóz a intravilánu obcí
Eurytopní druhy – druhy žijící na širším spektru biotopů
Stenotopní druhy – druhy vyskytující se jen v určitých většinou velmi podobných biotopech
Synantropní druhy – druhy žijící v obydlí člověka či v jeho blízkosti
Florikolní druhy – druhy žijící na květech
Foleofilní druhy – druhy žijící v hnízdech obratlovců
Koprofilní druhy – druhy vázané na trus
Hygrofilní druhy – vhkomilné druhy
Mycetofilní druhy – druhy vázané na houby
Mycetofágní druhy – druhy živící se houbami
Myrmekofilní druhy – druhy vázané na mravence a jejich hnízda
Psamofilní druhy – druhy vázané na písčité půdy
Silvikolní druhy – lesní druhy
Termofilní druhy – druhy se zvýšeným termopreferendem preferující teplé biotopy
Tyrfobiontní druhy – druhy vázané celým vývojovým cyklem na rašeliniště
Tyrfofilní druhy – druhy upřednostňující rašeliniště
Rozdělení druhů podle ekologických nároků a vztahu k antropogennímu ovlivnění:
Skupina reliktů I. řádu (RI) – druhy boreomontánního s boreoalpinského výskytu s ustálenou vazbou na stanoviště, které se nejvíce svým charakterem podobají původnímu stavu tzn. lokality relativně antropogenně nenarušené, jako jsou původní a přirozené lesy, horské polohy, rašeliniště apod. Jedná se o druhy s nejužší ekologickou valencí s jsou tedy specializovány na poměrně úzce vymezené ekologické podmínky.
Skupina reliktů II. řádu (RII) – druhy vázané na převládající typ středoevropského klimatu, kterému odpovídají současné přirozené lesní ekosystémy. Nemají tak vyhraněné nároky na charakter lesa jako skupina RI. Patří sem adaptabilnější druhy vyskytující se ve všech typech kulturního lesa, v remízkách a na pasekách.
Skupina expanzivních druhů (E) – eurytopní druhy se schopností pronikat do uměle odlesněné krajiny a osidlovat stanoviště silně ovlivněná činností člověka, jako jsou ohhospodařované louky, pole, antopické útvary apod.
Zařazení druhů do skupin podle stupně ohrožení
Na základě kategorizace IUCN byly druhy rozděleny podle BOHÁČE, MATĚJÍČKA (2004) do následujících kategorií:
Regionálně vyhynulý nebo vyhubený(EX)
Za regionálně vyhynulý či vyhubený je taxon považován v případě, že za posledních cca 30 let nebyl na našem území potvrzen jeho výskyt. Jestliže byl ve vhodné denní, sezónní a roční době proveden ve známých nebo předpokládaných biotopech v historickém areálu rozšíření taxonu vyčerpávající průzkum a nepodařilo se najít žádné jedince, považuje se taxon za vyhynulý či vyhubený. Průzkum by měl probíhat v časovém úseku, který odpovídá životnímu cyklu a životním formám daného taxonu.
Kriticky ohrožený(CR)
Je taxon, jemuž hrozí krajně vysoké nebezpečí vyhynutí či vyhubení ve volné přírodě. Jeho výskyt je silně roztříštěný nebo je taxon zjištěn pouze na jedné lokalitě.
Ohrožený(EN)
Je taxon čelící velmi vysokému nebezpečí vyhynutí či vyhubení ve volné přírodě. taxon má roztříštěný výskyt nebo je zjištěn na maximálně 5 lokalitách. Pozorovaný, usuzovaný nebo předvídaný úbytek lokalit pokračuje.
Zranitelný (VU)
Je taxon, jenž čelí vysokému nebezpečí vyhynutí či vyhubení ve volné přírodě. má silně roztříštěný výskyt nebo je taxon zjištěn maximálně na 10 lokalitách. Pozorovaný, usuzovaný nebo předvídaný úbytek lokalit pokračuje
U drabčíků jsou paramera připojeny ke kořenu penisu a prakticky po vytažení penisu jej obalují.